Dnešní prostředí je naprosto nepředvídatelné pro nás všechny, natož pro rodinné firmy, co chtějí přežít generace. Do hry vstupuje umělá inteligence, kybernetická a technologická rizika, regulatorní tlak, veřejná kontrola reputace i větší citlivost trhu na chybná rozhodnutí. Změnu všichni vidí, ale příliš mnoho rodin ji stále zkouší řídit setrvačností.

Tento trend potvrzuje i nejnovější celosvětový průzkum PwC 2025 Global Family Business Survey. Ten ukazuje, že dvouciferného růstu dosáhla v roce 2025 už jen čtvrtina rodinných firem, zatímco o dva roky dříve to bylo 43 %. Nejde ale o příběh úpadku. Jde o konec jednoho způsobu držení a správy majetku. K tomu se přidává další trend, který v tabulkách nebývá tak vidět, ale v praxi rodiny často bolí ještě víc. Rozvody, nové partnerské vztahy, více větví rodiny, rozdílné představy jednotlivých generací, nepřipravenost na správu majetku nebo rozptýlené vlastnictví. Stále jen 30 % rodinných firem má rodinnou ústavu a jen 9 % má diverzifikované rady.

A pokud se vám zdá český rybník pro průzkum rodinných firem příliš malý, stačí se podívat na globální data. Ukazují stejný směr. Rodinné firmy mohou dlouhodobě prosperovat, ale nestačí jim tradice, důvěra ani dobré jméno. Potřebují jasná pravidla, odpovědnost a funkční správu. Například McKinsey ve své zpráve „The secrets of outperforming family-owned businesses: How they create value—and how you can become one“ dochází k podobnému závěru, že výkonnost rodinných firem není náhoda, ale výsledek dobré governance. To potvrzují i další světové výzkumy. McKinsey na vzorku rodinných i nerodinných firem ukazuje, že rodinné podniky mohou dlouhodobě prosperovat. Jejich dlouhý horizont se ale nesmí opírat o sentiment, nýbrž o jasnou strukturu. U nejúspěšnějších firem mělo 92 % alespoň 40% rodinný podíl. Zhruba 80 % mělo formálně popsané role členů rodiny. 85 % mělo pravidelné fórum pro rodinné a podnikatelské otázky. Více než 90 % mělo funkční a nezávislou radu. Rozhodující už není jen to, kdo firmu založil. Podstatné je, kdo ji smí chránit, řídit a měnit, a hlavně podle jakých pravidel. Platí to bez rozdílu pro zahraniční i české rodinné firmy.

Právě tady začíná být v českém právu zajímavý například nadační fond, který byl donedávna v českém prostředí spíše okrajový. Jeho síla je v tom, že účel se stává závazným rámcem. Beneficienti nemají automatický nárok jen proto, že patří do rodiny. Plnění může být navázáno na předem stanovená pravidla. Nadační fond také nemusí existovat za každou cenu. Pokud už dlouhodobě nemůže plnit svůj účel, zákon počítá s jeho zrušením a likvidací. V českém právu neexistuje samostatný pojem „rodinná fundace“ v občanskoprávním smyslu. Zákon o daních z příjmů s ním ale pracuje. Chápe ji jako nadaci nebo nadační fond, který podporuje zakladatele nebo osoby jemu blízké. České právo tedy rodinné využití nadačních fondů zná. Je ale nutné říct, že nadační fond není magický trezor. Jde o strukturu, která musí obstát právně, daňově i správně. Pokud jsou špatně napsané zakladatelské dokumenty, neurčité role nebo slabá správa, fond konflikt nevyřeší. Jen ho přesune do jiné právní schránky. K tomu se přidávají daňové, dědické a nástupnické dopady. Ty je nutné promyslet předem, ne až ve chvíli, kdy se rodina nebo firma dostane pod tlak.

Pokud je pro vás toto téma aktuální, stojí za pozornost konference TVRDÁ PRÁCE NESTAČÍ – ČESKÉ FIRMY NA KŘIŽOVATCE – CO BUDE DÁL, kterou pořádá Podnikatelská platforma Helas – Budujeme hrdé Česko ve středu 20. května 2026 v Klášteře minoritů Praha. Vystoupí zkušení odborníci a zástupci firem. Zaměří se na téma, které je pro zakladatele českých společností stále aktuálnější: jak ochránit rodinný majetek pro budoucí generace. Mezi řečníky nebude chybět Lukáš Rudy, spoluzakladatel Nadačního fondu rodiny Rudy, Tomáš Doležil, partner advokátní kanceláře JŠK nebo Jakub Vandělík za poradenskou fimu NSG MORISON.

radka.pracharova@nsgmorison.cz